Logo Utulok.skVirtuálny útulok pre psov, mačky a iné domáce zvieratá
späť
Len tak, pre potešenie...

Táto adopcia sa odohrala za pomoci internetu, obsahy mailov hovoria vlastnú reč:

3.12.2007

Dobrý večer,

chtěla jsem Vás poprosit o víc informací o fence se jménem "Luba", kterou jsem viděla u vás v nabídce.

Mám doma už tři pejsky, jednoho zachráného před útulkem (Deny, tomu bude 10 let), jeho syna (Lump, 3) a jednu útulkovou fenku z Komárna (Bánší, 2), ta je u nás právě rok. Všechno jsou to ale velcí psi, trošku mi chybí "klínový" pes - pejsek na klín...

Vzhledem k mé zodpovědnosti k těm, které už mám doma, si tak další případnou členku domácnosti musím pořádně rozmyslet. Přesto - někdy má člověk pocit, že se mu vrací ti, o které přišel... a přesně takhle mě zasáhla Luba. Než ke mně přišli mí soucasní psi souputníci v čase a životě, měla jsem 14 let za sestřičku pravě takovou fenku, jako je Luba. Byla pro mě tou, na kterou se nezapomína - a najednou vidím stejnou tlamičku, stejný kukuč... Vim, že bude jiná- každá duše je nenahraditelná. Ale přesto, mám-li šanci dát domov ještě jednomu malému pejskovi, proč ne právě pejskovi z útulku a navíc takovému, který mě zasáhl do srdíčka.

Jinak - doufám, že se pejsani u nás špatně nemají. Deny už si užívá zaslouženého důchodu a psího gauče, Lump se mnou dělá sportovní výcvik (6 zkousek) a agility. Bansi (fenka z Komárna), měla být původně agilitačka taky, ale bohužel má špatné nožičky, vysokou DKK s těžší artrozou, takže si hopsá jenom pro radost na nejnižších překážkách a spolu s Lumpem tahají koloběžku - což absolutně miluje. Stejne tak i mala Luba - bude záležet na ni, co jí bude bavit. Jestli agility, bude hopsat agility, jestli tanec se psem, budeme tančit. Nudit by se u nás neměla, ale také ji nebudu nutit do ničeho, co by bylo nad její sily.

Myslim, že by se jí u nás mohlo líbit - bydlíme v rodinném domku se zahradou, i velci psi ale s námi bývají uvnitř, venku bývají teď jenom mladí, když jsme v práci. Starého psa nechávám doma i přes den, protože už má bolavé klouby, tak dává přednost teplu. Luba by tak měla i trpělivého opatrovnka po dobu naší nepřítomnosti.

Oba s partnerem děláme na směny, které ale nejsou shodné (máme každý jinou práci), takže psíci málokdy bývají sami déle než 4-6 hodin. Zbytek času pak věnuju převážně jim, procházkujeme, cvičíme, trenujeme, když vyjde zcela volný víkend, jezdíme na vandry.

10.12.2007

Píšu zprávičky o malé. Trošičku jsme ji přejmenovali, jmenuje se Meluzínka, volám na ni Melzí a moc dobře na to slyší. Je úžasné, jak k nám od prvního dne přilnula. Ale takovým způsobem, že s ostatními lidmi se odmítá kamarádit - má přece nás. Taky je na nás žárlivá, takže naše psiska se pomazlit můžou, ale nedejbože, abychom chtěli pohladit nějakého psa cizího - to začne vrčet a štěkat, ale myslí to tím svým pisklavým hláskem natolik vážně, že jí uhne i lecjaká velká psí obluda.

Každou minutou si nás získává víc a víc. Je odvážná, sebevědomá, vyrovnaná. Velkým psům se motá pod nohama, jako kdyby s nimi byla odjakživa, štěkne si na ně, když se jí něco nelíbí... Dneska dokonce vyprovokovala oba velké mladé psy k téměř nekonečným honičkám - těsně předtím, než by ji dohnali, zakličkuje a uhne pod skříň, pod postel... Oni ti velcí zase těsně před tím, než by ji chytili, zpomalí.

Z toho největšího, z Lumpa, se stala dokonalá chůva. Neustále si k malé lehá, přetahuje se s ní o hračky (velice jemně a opatrně), oštipuje ji. Bánší (Natali) byla ze začátku trošku opatrná, první den i smutná, měla strach, že ji chceme nahradit, ale jakmile pochopila, že ji nikdo neodstrkuje, že dělá, co vždycky, a pořád má nás a my ji, uklidnila se a malou začala přijímat. Hraje si s ní, dokonce jí jednou něco vyblinkala - ale myslím, že to byl jen příliš silný instinkt, když jí malá oblízla tlamu, protože to zcela evidentně nečekala ani malá, ani velká.

Jen ten nejstarší se tváří, že nikoho z těch mladých ani nevidí - ale to mě nepřekvapuje, on byl takový odjakživa, nekontaktní, sice tolerantní, trpělivý, ale pokud může, tak je rád, když si ho nikdo nevšímá...


S maličkou tak k nám přišla spousta legrace, ona je taková koule energie - hodná a klidná skutečně byla jen ten první den, od včerejška s ní ale šijí všichni čerti a rarášci v očičkách jsou minutu od minuty větší. Jsem za to ráda, přesně takové psy nabité temperamentem mám moc ráda a vyhovují mi.

14.12.2007

Malá začíná děsně řádit, a tak člověk tráví většinu času se psy. Je suprová, jsem z ní pořád čím dál nadšenější jestli to ještě vůbec jde a velcí psi taky... Blbnou s ní, hrajou si s ní, ona je jak tryskomyš, nějak mám pocit, že si vůbec neuvědomuje váhovou a velikostní převahu těch velkejch, je drzá - kouše je do pysku, tahá za uši, loví jim ocasy a ožužlává konečky. Ti velcí na ní vždycky chvíli trpělivě koukají a pak se nechají zlákat ke hře, honi se s ní, "okusujou si hlavy", stěkají na sebe... je tu legrace.

Taky už malá umí "sedni" a "lehni" - samozřejmě na pamlsek, zatím jsem se ke klikru nedostala, je tak akční, že je těžké jí chvilenku udržet v klidu, což by člověk aspoň na pár minutek s klikrem potřeboval. Ale jde to s ní i bez toho - jenom na ty pamlsky, protože je chce, tak se chvilenku dokaže soustředit a když už pochopí, co se od ní chce, nabízí tohle chovaní neustále... Stačí jí pak pochvalit a dát pamlsek - je to super, rychle chápe a učí se...

Takže vám za ni moc a moc děkuji, je to úžasný rarášek a snad je u nás šťastná a spokojená.

Podľa mailov novej Lubinej paničky spísala Y. Neumannová, 15.12.2007